V klinické praxi se u koček nejčastěji setkáváme se zlomeninami dlouhých kostí končetin, pánve, případně čelistí. Ke zlomenině kosti dochází ve většině případů následkem úrazu, například při pádu ze stromu, okna, případně při střetu s automobilem nebo pokousáním psem. U venkovních koček majitel často příčinu poranění nezná. Kočka se vrátí domů, nezatěžuje končetinu, noha vypadá jako “gumová”, často je velmi oteklá a může být zakřivená do nepřirozené polohy. V případě otevřených fraktur lze přes kůži pozorovat kostní fragmenty.
Co dělat v případě podezření na zlomeninu
Končetinu se doma nepokoušíme fixovat. Fraktury jsou velmi bolestivé a manipulace je zvířeti nepříjemná. Doporučujeme vyhledat pomoc nejbližší veterinární kliniky, kde bude provedeno klinické vyšetření pro zjištění rozsahu poranění, celkového zdravotního stavu a RTG vyšetření pro stanovení typu fraktury. V případě otevřených fraktur nesmíme s vyšetřením otálet, velmi rychle může dojít k průniku infekce do kosti.
Na základě vyšetření a RTG snímku doporučíme nejvhodnější postup řešení. V některých případech, kdy má zvíře rozsáhlejší poranění (polytraumata), je nutná stabilizace stavu. Ve většině případů přistupujeme k chirurgické stabilizaci kostí, výjimku tvoří specifické oblasti (solitérní zlomeniny prstů, některé zlomeniny pánve apod.), kde je možná konzervativní léčba.
Možnosti chirurgické léčby
Ke stabilizaci fraktur využíváme dva základní principy – vnější a vnitřní fixace. Vnější (externí) fixací rozumíme situaci, kdy jsou kostní hřeby vyvedeny vně nad úroveň kůže a zde jsou zafixovány pomocí speciálního chirurgického tmelu. Vnitřní fixaci představuje aplikace kostní ploténky v různých modifikacích, kde se zafixuje pomocí kostních šroubů. Metodu operace volíme vždy individuálně, obecně se dá říci, že operace ploténkou je pacienty o něco lépe tolerována (netrčí nic z těla ven), je však finančně nákladnější. Externí fixátory jsou u zvířat využívány ve specifických indikacích například tam, kde aplikace ploténky není možná. Představuje však o něco větší riziko infekce vzhledem k trvalé komunikaci kůže-kost prostřednictvím hřebů a je více náročná na ošetřování majitelem.
Rekonvalescence
Léčba nekomplikované fraktury trvá přibližně 8-12 týdnů. Během hojení kosti provádíme několik kontrolních RTG vyšetření, abychom viděli, jak se kost hojí, případně včas reagovali, když jsou patrné komplikace v hojení. Pokud je fraktura rentgenologicky zahojená, je možné implantáty vyjmout, není to však pravidlem (neplatí pro externí fixátor).
Závěrem
V případě, že se jedná o nekomplikovanou frakturu bez poranění okolních struktur (svalů, nervů) a nenastanou komplikace během hojení (zánět kosti, selhání implantátu apod.) je prognóza funkčnosti končetiny příznivá a zvíře může tlapku plnohodnotně používat. Důležitá je však včasná diagnostika a neodkladně zahájená léčba.
Text: MVDr. Daniel Tomala